Pojídačka hříchů

„Protože mě nikdo proklít nemůže. To já jsem prokletí.“ 

Názov: Pojídačka hříchů
Autor: Megan Campisiová
Vydavateľstvo, rok vydania: Host, 2021
Počet strán: 327
Hodnotenie GR (v čase písania recenzie): 3,68

Anotácia:

Říká se, že existují jen dva druhy příběhů: muž se vydává na cestu a do města přijede cizinec. Je však ještě třetí: žena poruší pravidla.
Čtrnáctiletá May je zatčena za krádež a brzy se dozví rozsudek: stane se pojídačkou hříchů. Jednou z nenáviděných žen, které musejí vyslechnout zpověď umírajících, během pohřebního rituálu sníst jídla symbolizující hříchy a odcházejícím duším tak umožnit vstup do nebe. Samy však zůstávají poskvrněny cizími proviněními a jsou odsouzeny k životu na okraji. Nově nabytá identita už navždy němé a pro společnost raději neviditelné pojídačky hříchů však May otevírá jiné dveře. Když začnou za podivných okolností umírat královniny komorné a ona musí z rakví sníst hříchy, které mrtvé nespáchaly, rozhodne se May pátrat po tom, proč ženy musely zemřít a kdo si jejich smrt přál.

Pojídačka hříchů nabízí poutavý příběh o zradě a lsti, o smrtelném tajemství a mlčení, o ženách mocných i společensky vyloučených, o moci, ale také o zvláštní svobodě, které se těší vyděděnec bez jakékoli naděje na spásu...

Recenzia:

Mladá May sa stáva pojedačkou hriechov. Znamená to, že si ju ľudia volajú k sebe tesne pred svojím skonom, aby sa jej mohli vyspovedať zo svojich hriechov, ktoré ona symbolicky prevezme na seba v deň ich smrti, zjedením všetkým pokrmov reprezentujúcich spáchané hriechy: pečeného holuba za krádež, hrozienka za neveru, či zvieracie srdce za vraždu... Ľudia veria, že takto prechádzajú ich hriechy na dušu pojedačky a oni budú stáť pred Stvoriteľom očistení.

„Lidi věří, že pojídačka je s každým hříchem, který pozře, blíž Evě.“

Jej život je osamelý a tichý, zostáva na okraji spoločnosti, odvrhnutá, a predsa na sklonku života hriešnika nesmierne žiadaná. Okrem svojich posledných chvíľ sa k nej však nikto nesmie priblížiť a rozprávať. No čo v prípade, keď dôjde k vraždám, odhalí samotného páchateľa, ale nesmie sa o tom s nikým rozprávať?

„Mrtví zkrátka mají čas, kterého se umírajícím nedostává.“

Niekde medzi polovicou a koncom knihy tempo trocha spomalí, v časti pred veľkolepými prípravami veľkých kráľovniných osláv sa nič moc nedialo a cele prípravy boli veľmi natiahnuté. Nezaškodilo by čo to zoškrtať a vrátiť sa k pôvodnému tempu aj deju.

Kniha je plná umierania a morbídnosti bežného stredovekého života. Ústredný motív je akýsi alternatívny pohlaď na predaj priepustkov a následné očistenie duše umierajúceho. Je desivé, nakoľko je príbeh realistický a uveriteľný. Akoby ste čítali román s reálnym historickým základom. Záver ma neuspokojil, na môj vkus bol príliš pohodlný. Čakáte vzburu, odpor voči systému a nespravodlivosti, už v diaľke vidieť ľahký opar slobody... svet plný možností... a skončí to vlažne a akosi odovzdane. Čakala som viac prekvapenia, vzdoru alebo aspoň dôraz na morálne posolstvo. Škoda... Ale inak kniha svojím námetom stojí za prečítanie a mohla by sa páčiť fanúšikom historických fikcií a fantáziou prikrášlených príbehov z anglického kráľovského dvora.

 

„Musí existovat naděje, že lítost, žal a smutek bude člověk moct odložit, svléknou se z nich jako z hadí kůže a dospět ke smrti lehký a svobodný. Jinak bychom nedokázali žít.“