Kroniky prachu

„Vystavěné naděje se těžko dají zase zbořit...“

Názov: Kroniky prachu

Autor: Lin Rina

Vydavateľstvo, rok vydania: Fragment, 2019

Počet strán: 544

Hodnotenie GR (v čase písania recenzie): 4,39

Anotácia:

Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna. V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.

Recenzia:

Krásne dielo! Ako stvorené pre čitateľky J. Austenovej, sestier Brontëových a anglických historických románov.

Príbeh, čo sa námetu týka, nie je náročný - matka Animant, ktorá už má 19 rokov (!), sa bojí, že jej dcéra zostane starou dievkou. Všemožne sa ju snaží dostať pod čepiec s akýmkoľvek slobodným šľachticom v mestečku, a preto sa Animant rozhodne prijať strýkovu ponuku a pracovať aspoň 1 mesiac v univerzitnej knižnici v Londýne (hoci pracovať v jej spoločenskom postavení nie je absolútne potrebné, skôr to berie ako útek pred dohadzovačskou matkou). Tam sa stretáva s naozaj nepríjemným vedúcim knižnice pánom Reedom, ktorý robil a robí všetkým ľudom naokolo peklo zo života. A tu sa začína cesta postupnej premeny bezhraničnej nenávisti na pravú lásku...

„Dny kolem mě ubíhaly, svítaní i soumrak pozbyly významu a já jsem se cítila jako prázdná schránka. Jako slaměná panenka, oblečená a učesaná, ale bez myšlenek a bez vlastního směru.“

Sledovať Animant a jej každodenné povinnosti, trápne okamihy a slovné výmeny je zábavným čítaním. Hrdinka s nezvyčajným menom je síce utiahnutá knihomoľka vyhýbajúca sa spoločnosti, ale pobytom vo veľkom meste sa stáva čoraz priebojnejšou a nebojí sa svoj názor odprezentovať aj zoči-voči otravným, namysleným pánom.

„A přitom bych místo toho mohla sedět doma ve svém starém křesle a zabývat se myšlenkami brilantních myslitelů. Mé životní lásky se mnou přece už jsou a já si užívám každého okamžiku s nimi.“

Priznávam sa, že chovanie knihovníka pána Reeda a jeho nálady mi boli často záhadou a čakala som, že aspoň v závere autorka čo to z jeho činov vysvetlí. A tu sa dostávame k jedinému negatívu celej knihy - veľmi rýchlemu a stručnému záveru. Všetci pri čítaní pochopia, kam kniha smeruje, ale paradoxne, na to, že má kniha vyše 500 strán, by sa mi žiadalo ešte pár strán pridať záveru. Po celú dobu detailne sledujeme vývoj, zvraty, zmeny v postoji a keď má dôjsť k epickému romantickému záveru celej tejto obsiahlej knihy, tak je to odbité 1 krátkou, záverečnou kapitolou, v ktorej absentuje aj vysvetlenie mnohých záhadných čŕt a postojov pána Reeda. Myslím, že tí, čo to zvládli dočítať až do konca, by si zaslúžili ešte trocha vysvetliť tú jeho tajomnú povahu a správanie a pár strán navyše by ich už v tejto chvíli nezabilo.

„Ať už ta skutečnost měla zůstat tajmestvím z jakéhokoli důvodu, bylo by pro mě hrozné vědět, že miluje někoho jiného. Ovšem ještě horší bylo to nevědět.“

Ale to je jediná hviezdička, ktorú knihe strhávam, inak bola úchvatná. Mám slabosť na príbehy veľkej lásky prameniace z počiatočnej nenávisti a predsudkov protagonistov na štýl pána Darcyho a Elizabeth Bennetovej alebo Rhysa a Feiry zo série Na dvore z tŕňov a ruží. A všetkým, čo trpia rovnakou diagnózou, sa bude táto viktoriánska romanca páčiť.

„A přestože jsem dobře věděla, že naděje je klamná, stejně jsem nedokázala zabránit, aby ve mně nevzklíčila.“

Na druhej strane je smutné sledovať, ako spoločnosť v tej dobe nahliadala na úlohu ženy a jej práva. Pracujúca žena bolo niečo krajne znepokojujúce a žena, ktorá by chcela študovať a čítať vypožičané knihy z knižnice priam hotová katastrofa a zločin vedúci za mreže žalára. Dnes už niečo nepredstaviteľné (našťastie).

Na záver ešte jeden bod, ktorý nesmieme opomenúť, a to je nádherná obálka ako stvorená pre všetkých knihomoľov. A keď tu už máme okienko úprimnosti, priznávam, že bez privábenia mojej pozornosti takouto obálkou by som knihu asi neobjavila. Ale poznáte to a určite nie som jediná - následnosť obálka -> anotácia -> wishlist opäť raz zafungovala. A som rada. Kniha zostáva ako zberateľský kúsok v mojej knižnici, a to nielen kvôli obálke, ale aj už spomínanému obsahu. A určite som ju nečítala posledný raz!

„Já bych se podle své nátury oddala knihám a vás by zničilo, že vás nemiluju tak, jak si zasloužíte!“