Holubice a had

Názov: Holubice a had

Autor: Shelby Mahurin

Vydavateľstvo, rok vydania: CooBoo, 2020

Počet strán: 392

Hodnotenie GR (v čase písania recenzie): 4,15

„Čarodějnice i lidé. Jedni a ti samí. Všichni nevinní. Všichni vinní. Všichni mrtví.“ 

Anotácia:

Louise le Blancová před lety uprchla od všeho, co znala, a skryla se v ulicích Cesarine. Odvrhla svou magii a začala přežívat jen díky tomu, co se jí podařilo ukrást. Čarodějnice jako Lou tady lidi loví. Bojí se jich. A upalují je. Reid Diggory zaslíbil svou duši církvi jakožto chasseur a celý život žil podle jediného přikázání: nenecháš čarodějnici naživu. Jeho cesta se s Louinou nikdy neměla zkřížit, ale zákeřný úskok je donutí k nemožnému spojení: svátosti manželství. Válka mezi čarodějnicemi a církví je prastará a Louini nejnebezpečnější nepřátelé přináší osud horší než oheň. Dívka nedovede potlačit své stále se prohlubující city ani změnit podstatu svého bytí – musí se tedy rozhodnout. A láska, ta z nás všech dělá hlupáky.

Recenzia:

Louise je živel. Je drzá, prostoreká, uštipačná a vie sa o seba postarať. Ani náhodou to nie je „dáma v nesnázích“. Tak skôr pôsobí mužský hrdina – Reid – bojovník cirkvi plný náboženských ideálov, kŕmený predsudkami a odmietnutý ženou, ktorú miloval. Ani zďaleka nie vhodná kombinácia na udržanie manželského zväzku nanúteného obom ako súčasť dohody po istom nešťastnom incidente.

„Čarodějnice a lovec čarodějnic spojeni v posvátném svazku manželském. Tenhle příběh mohl skončit jen jediným způsobem. Hranicí a sirkou.“

Čarodejnice tu nie sú ženy s bylinkovými záhradkami a znalosťami v ľudovom liečiteľstve. Skôr plnohodnotné, zlovestné záporné postavy s nadprirodzenou mocou a v prípade niektorých aj s obľubou v teatrálnom zastrašovaní.

„Smrt je tím nejlaskavejším mučením, kterého se vám od nich může dostat. Je to dar udělovaný těm, kto si jej zaslouží.“

Čo sa týka samotného princípu mágie v knihe, je trochu svojský, chvíľu trvá, kým sa zorientujete v spôsoboch a odlišnostiach. Vlastne sa v tejto prvej časti aj tak nedozvedáme úplne všetko o načrtnutých dvoch druhoch mágie, snáď sa to v nasledujúcich častiach zmení. Miestami mi to ale veľmi pripomínalo podstatu mágie hlavnej hrdinky z Príbehu čarodejnice od Deborah Harkness – bežnému oku neviditeľné nitky mágie, manipuláciou ktorých sa vytvorí zamýšľané kúzlo.

„Taková ztráta vás změní. Promění vás v něco temného a cizího, čím jste dřív nebyli.“

Louise sa snaží Reidovi aj čitateľom dokázať, že svet nie je len čiernobiely. Aj ona ako čarodejnica sa predsa snaží pomáhať a chrániť nevinných, zatiaľ čo iné vraždia a rovnaké to je aj na druhej, „dobrej“ strane obyčajných ľudí. Presvedčiť tvrdohlavého lovca čarodejníc však vyzerá beznádejne a zastaviť storočia trvajúce boje medzi cirkvou a čarodejnicami úplne nemožné.

„Ale církev se řídí heslem: nejdřív plameny, otázky až pak. Na to být ženou je nebezpečná doba.“

Obrat v zmýšľaní mužského hrdinu prichádza až keď hrozí jeho (už) manželke bezprostredné nebezpečenstvo, pred ktorým roky utekala a pred ktorým jej prisahal, že ju bude chrániť.

„Zdálo se, že jí nemůžu utéct. Že se jí nemůžu schovat. Jako by tahle noční můra neměla nikdy skončit.“

Jediné mínusko (naozaj len také malé) vidím iba v instalove medzi postavami. Na pár stranách sa dostávame z „nenávidíme sa, asi sa povraždíme“ na „navždy ťa budem milovať“. Pôsobí to trochu urýchlene, čo je škoda, lebo ich vzťah v priebehu knihy bola radosť sledovať a vtipné monológy s trefnými hláškami vám hneď zlepšia náladu.

„Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu.“

Inak sa kniha číta ľahko a rýchlo, občas vykúzli úsmev na tvári, v záverečných častiach aj nejakú tú potlačovanú slzu v oku, vedľajšie postavy odľahčovali napätie a pridávali na komickosti situácií. Záver uspokojivo istú časť problému vyrieši (aby ste netrpezlivosťou neskolabovali do vydania 2. časti) a zároveň tajomne naznačí, čo sa bude odohrávať ďalej. A opäť nám nezostáva nič iné, len...čakať...

„Bude si ho moje duše pamatovat? Kousíček mě si přál, aby ne, zbytek ale toužil po opaku. Milovala jsem ho. Hluboce. Taková láska nepramenila jen ze srdce a z rozumu. Nebylo to něco, co člověk cítí a pak zapomene, nedalo se jí dotknout, aniž se i ona dotkla vás. Ne. Tahle láska byla jiná. Nezvratná. Pramenila z duše.“